Jakkoliv se tento krok zdá jednoduchý, je zásadní. Správný správce skutečně zná základní funkce každého serveru, ale takové funkce se mohou změnit a někdy i zkušení uživatelé mohli nainstalovat “divoké” služby. Vědomí, že existují, vám může minimálně umožnit se rozhodnout jak s nimi naložit, spíše, než je nahodile vymazat.

Za tímto účelem je moudré před přechodem serveru informovat uživatele o projektu. K jejich zapojení do projektu může být užitečné nainstalovat nejběžnější programy volného softwaru na jejich počítače ještě před přechodem, programy, se kterým přijdou do styku znovu po přechodu na Debian; LibreOffice a sada Mozilla jsou zde nejlepšími příklady

$ nmap mirwiz
Starting Nmap 7.80 ( https://nmap.org ) at 2021-04-29 14:41 CEST
Nmap scan report for mirwiz (192.168.1.104)
Host is up (0.00062s latency).
Not shown: 992 closed ports
PORT     STATE SERVICE
22/tcp   open  ssh
25/tcp   open  smtp
80/tcp   open  http
111/tcp  open  rpcbind
139/tcp  open  netbios-ssn
445/tcp  open  microsoft-ds
5666/tcp open  nrpe
9999/tcp open  abyss

Nmap done: 1 IP address (1 host up) scanned in 0.06 seconds

Je moudré ponechat si nastavení každé rozpoznané služby kvůli tomu, abychom byli schopni nainstalovat obdobu na aktualizovaný server. Nutné minimum je si udělat zálohovou kopii souborů nastavení.

Pro Unixová zařízení jsou soubory nastavení obyčejně nalezeny v /etc/, ale mohou být umístěny i v podadresáři /usr/local/. Toto je případ, pokud byl program nainstalován ze zdrojových souborů a ne za pomoci balíčku. V některých případech se mohou nalézat také pod /opt/.

Pro služby obhospodařující data (jako jsou databáze) se důrazně doporučuje vyexportovat data do standardního formátu, který se snadno vimportuje novým softwarem. Takový formát je obvykle v textovém režimu a je zdokumentován; může to být například výpis SQL pro databáze nebo soubor LDIF pro servery LDAP.

Každý serverový sofrware je jiný a je nemožné popsat všechny existující případy do detailu. Srovnejte dokumentaci současného a nového sofrwaru a identifikujte části, které je možno exportovat (tedy re-importovat) a části, které budou vyžadovat manuální činnost. Čtení této knihy objasní nastavení hlavních programů Linuxového serveru.

K efektivnímu převzetí údržby se dá zanalyzovat zařízení, na kterém už Debian běží.

Prvním souborem ke kontrole by měl být /etc/debian_version, který obvykle obsahuje číslo verze nainstalovaného systému Debianu (je součástí balíčku base-files). Pokud ukazuje kódové jméno/sid, znamená to, že systém byl aktualizovaný s balíčky pocházejících z jedné z vývojových distribucí (buď testovací nebo nestabilní).

Program apt-show-versions (z balíčku Debianu toho samého jména) kontroluje seznam nainstalovaných balíčků a rozpoznává dostupné verze. aptitude může také zastat takové úkoly, třebaže méně systematickým způsobem.

Nahlédnutí do souboru /etc/apt/sources.list (a adresáře /etc/apt/sources.list.d/) umožní zjistit, odkud nainstalované balíčky Debianu pravděpodobně pocházejí. Pokud se zde objeví hodně neznámých zdrojů, může správce zvolit kompletní reinstalaci počítačového systmému za účelem zajištění optimální kompatability se softwarem poskytovaným Debianem.

The sources.list file is often a good indicator: the majority of administrators keep, at least in comments, the list of APT sources that were previously used. But you should not forget that sources used in the past might have been deleted, and that some random packages grabbed on the Internet might have been manually installed (with the help of the dpkg command). In this case, the machine is misleading in its appearance of being a “standard” Debian system. This is why you should pay attention to any indication that will give away the presence of external packages (appearance of deb files in unusual directories, package version numbers with a special suffix indicating that it originated from outside the Debian project, such as ubuntu or lmde, etc.).

Podobně je zajímavé analyzovat obsah adresáře /usr/local/, jehož úkolem je shraňovat programy ručně přeložené a nainstalované. Vypsání seznamu softwaru nainstalovaného tímto způsobem je poučné, protože to podněcuje otázky na důvody nepoužití odpovídajícího balíčků Deabianu, podud takový existuje.

Jakmile jsou všechny informace o současném serveru známy, můžeme jej vypnout a začít na něm s instalací Debianu.

Abychom vybrali správnou verzi, je nutné znát architekturu daného počítače. Pokud to je, jak vidno, současné PC, potom to bude pravděpodobně amd64 (starší počítače byly obyčejně i386). V ostatních případech můžeme zúžit výběr podle systému, který byl použit předtím.

3.1 is not intended to be exhaustive, but may be helpful. Note that it lists Debian architectures which are no longer supported in the current stable release. In any case, the original documentation for the computer is the most reliable source to find this information.

Once Debian is installed, we need to individually install and configure each of the services that this computer must host. The new configuration must take into consideration the prior one in order to ensure a smooth transition. All the information collected in the first two steps will be useful to successfully complete this part.

Než skočíte do akce oběma nohama, vřele doporučujeme si přečíst zbytek této knihy. Potom lépe porozumíte tomu, jak nastavit očekávané služby.